Zápis č.9: Částečný úvazek

Prokletí projektových manažerů má svůj přesný název: částečný úvazek. To se vaše práce nevešla do tabulek a rázem máte plnohodnotnou práci, ale třeba jen poloviční plat. Hodně projektových manažerů tak sedí na dvou židlích, ovšem znám i případy, které pracují současně pro 6 projektů najednou. Já si to neumím představit, jsem srdcař, buď do toho dám všechno, nebo jdu od toho. Ovšem i můj projektový úvazek nese označení 0,75. Mohu se tak plně věnovat projektu a současně mi „zbývá“ čas účastnit se dalšího dění v našem Geoparku Ralsko.

Každým rokem pořádáme v geoparku malý, ale o to krásnější landartový festival. Uprostřed přírody, v údolí, kde kdysi stávala prosperující vesnička, se sejdou umělci a tvoří a prezentují svá díla návštěvníkům. Za takovou idylkou je samozřejmě spousta práce a příprav. Děláme to s láskou a zapálením pro věc. Letos nás napadlo festival přestěhovat. Na rozlehlém území geoparku je 20 míst, kde stávaly vesnice. To je 20 míst, která by si zasloužila pozornost, řekli jsme si a od podzimu se postupně toulali a hledali. A našli. Pro letošní ročník jsme vyvolili Svébořice. Lesní mýtina, potůček, tři malé panelové budovy po sovětské armádě a v lese poházené panely, jako kdyby zde obři hráli domino. Vybráno, zvoleno, povoleno. Umělcům posíláme informace o novém místě, podklady k historii obce a máme radost z toho, že ke smutné historii obce dopíšeme další, tentokrát veselou kapitolu.

Zachránil nás web google earth. Chtěli jsme poslat mapičku místa a ona tam byla zvláštní vlaječka. Po chvilce pátrání na webu se ukazuje, že ve stejnou dobu se na stejném místě koná třídenní airsoftová bitva pro 1 800 účastníků! Následně se ukazuje, že stejně jako my mají akci povolenou od vlastníka lesů, jen od jiného polesného. Už jen ten paradox, my se staráme o oživení bývalého armádního prostoru a festival nám zruší dvě tisícovky rádoby vojáčků. Z téhle bitvy couváme. Máme přece ještě dalších 19 vesnic, že?

Další místo, krásná louka uprostřed borových lesů, pískovcová skalka, nádherné prastaré a rozložité duby. V duchu už vidíme v jejich korunách zavěšené barevné houpací sítě a vdechujeme pohodu místa. Je tu CHKO, je tedy potřeba domluvit akci. „Ano, to je možné, jen musíte chodit výhradně po stezkách,“ oznamuje nám pán z CHKO. Ale to je festival, diváci budou po celé louce, uvádíme na pravou míru. „Tak to by nešlo, na zemi hnízdí vzácný skřivan lesní.“ Tak a máme to.

Nevzdáváme se, ještě tu je přeci to krásné místo, kde jsou do skal vytesané světničky a sklípky. Naše fantazie do nich hned vykouzlí workshopy pro návštěvníky festivalu. Nedaleko je krásný rovný palouk, to se bude stavět pódium … No nebude. Palouk je za oborou, to bychom mohli vyděsit jeleny. Namítáme, že nejsme techno party, ale poklidný landartový festival, kde se hraje maximálně divadlo bez zvučení a písničkový recitál. Ovšem odůvodnění, kterého se nám dostává od vlastníka lesů, je tak absurdní, že na něj nemáme odpověď. Protože se jedná o poklidnou akci, mohli bychom přilákat zvědavé jeleny, kteří by se následně vyděsili a mohli z úleku dostat infarkt! No uznejte, s touhle logikou nehnete. Pravda, chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou stanu první veterinární pomoci pro jeleny, ale nakonec jsme ustoupili a vrátili festival na původní místo.

Zlatá geologie. I když musím přiznat, že mne to baví. Jeden den s německými geology zkoumáme horu kamení při exkurzi ve štěrkovně, druhý den řeším norskou umělkyni, která se dožaduje dvou šicích strojů doprostřed pustiny a třetí sedím v kanceláři nad tabulkami a zprávou o průběhu projektu. Jistě chápete, že s popsáním našeho projektového života se do těch titěrných kolonek prostě nikdy nemůžu vejít ….

Studijní cesta do Geoparků Ralsko a Český ráj

V rámci projektu GECON proběhne 19. a 20. června 2019 pro projektový tým studijní cesta.

Program 19.6.

10.00 Příjezd a ubytování se v Golfovém areálu Ještěd, Rozstání 5, Světlá pod Ještědem
10.30 Procházka na Mazovu horku

(seznámení s geologickou situací Ještědského hřbetu a okolí)

12.00 Oběd v restauraci Golf Ještěd
13.00 Terénní workshop

1. lokalita: Český Dub, U Cihelny – paleontologie – spodní část středního turonu jizerského souvrství, sběr zkamenělin

2. lokalita: Pískovcový lom a Hrubá skála u Proseče pod Ještědem

historická těžba bílých cenomanských pískovců

3. lokalita: Melafyrové lomy u Proseče pod Ještědem (Ovčín?)

historie, zašlá sláva mineralogických nalezišť achátů, jaspisů a křemenů

4. lokalita: Na Rašovce (výhledy, geomorfologie krajiny)

5. lokalita: cca 2 km okruh z Rašovky po Hřebenovce na Liščí skálu a dále na Horecké skály, které jsou tvořeny křemenných keratofyrem

18.00 Večeře

Program 20.6.

8.00 Snídaně
8.30 Terénní workshop

1. lokalita: Křižany-Solvayův lom – geologie, paleontologie, kras, vzácná flóra

2. lokalita: Pieta na Křižanském sedle-drobná sakrální památka

3. lokalita: Novinský železniční viadukt

4. lokalita: Novina (dle časových možností) – ukázky metamorfitů: výchozy kvarcitu (výrazná vrása), Kachlíky-metadiabás, sběr metalyditů ?

12.00 Oběd v Kryštofově Údolí
13.00 5. lokalita: vápencové lomy údolí Rokytky – kras, vzácná flóra

6. lokalita: procházka k vitriolovému dolu Zeche

Zápis č.8: Vymazlená konference

Všechna snaha, papírování a hodiny nad předklady se vyplatily. Dovolím si tvrdit, že naše konference byla úspěšná. Pokud jsem se trošku obávala, že to bude strojené a suché, tak jsem nemohla být dál od pravdy.

Začátek byl pravda o kravatách a německém puntičkářství. Všichni účastníci dostali pečlivě připravené materiály v příslušné jazykové verzi, a ještě jmenovku s logem projektu. Organizátoři dokonce měli jmenovky v jiné barvě (zelené), aby určitě všichni věděli, koho požádat v případě nouze o pomoc. Technika funguje, tlumočníci k nezastavení, úvodní zdravice a přivítání od politiků.

Pak začíná první tematický blok a na stupínek se dere velmi neortodoxní osůbka v divoce batikovaném tričku, kterou jsem původně považovala za studentku, co se sem zatoulala omylem. Onou osůbkou byla samotná šéfka Rady českých geoparků a její prezentace byla stejně originální. A ve stejném duchu pokračovala celá konference. Nevím, jak je možné, že kolem geoparků je tolik zajímavých lidí, ale díky Bohu, nebo přírodě, za ně.

Před pauzou na oběd nás naši němečtí kolegové, ti s jmenovkami v zelené barvě, vyzvali, ať jdeme ven vyfotit hromadné foto u čedičového pilíře. Fotografka již byla připravená v okně a zelení gekoni nás začali štelovat. Teprve pak jsem si všimla, že na dlažbě byl lepící páskou vzorně nalepený obdélník, abychom se vešli do záběru. Tomu říkám bezvadná německá organizace.

Jen mne trochu děsí ten klid a pohoda, jakým náš projektový život zrovna plyne. Protože zkušenost mi říká, že by to mohl být klid před bouří. No uvidíme.

Terénní workshop Sedimety a vulkanity

15.05.2019 od 10.00 do 14.30 hodin

Sraz/začátek: 10.00 hodin na parkovišti u koupaliště Hagenwerder (51.056304, 14.956264)

V rámci našeho tříletého sasko-českého projektu Vás srdečně zveme ke čtvrté exkurzi v řadě akcí, které jsme pro Vás připravili. Terénní exkurze bude tlumočena do češtiny a do polštiny.

Terénní workshop nás zavede do aktivní štěrkovny, ve které se na Nise těží štěrk a písek. Následně podnikneme výlet na kopec Hofeberg bei Leuba a navštívíme pozůstatky třetihorního vulkanismu.

 

Program

9:50 Příjezd a registrace
10:00 Návštěva štěrkovny Hagenwerder, výlet na Hofeberg a zpět (ca. 4km)
Ca. 14:30 Návrat na parkoviště

Terénní workshop POLZENITY

dne 18.3.2019 od 10.00 do 15.00 hodin

V rámci našeho tříletého česko-saského projektu vás srdečně zveme na terénní workshop na téma polzenity pod vedením Vladislava Rappricha z České geologické služby.

Sraz/Začátek: 10.00 altán Geoparku Ralsko pod Děvínem

50.6919517N, 14.8603122E

Program

9.50 Příjezd a registrace
10.00 Putování po stopách polzenitů, trasa: altán geoparku pod Děvínem – výstup na Děvín – Hamerský Špičák – Schächtenstein – Černý rybník – Kozí hřbet – altán pod Děvínem
Cca. 15.00 Návrat na parkoviště

 

Program běží v češtině a němčině a je tlumočen. Workshop je bezplatný.

Počet mít je omezen.

Úvod v altánu Geoparku Ralsko

Geolog Petr ukazuje cíl cesty.

Vyrážíme.

První nález.

Zapálená diskuze nad nerostem.

Zřícenina hradu Děvín.

Studna nebo hladomorna?

Zátiší s kladivem.

Spokojení geologové v terénu.

Tlumočnice Petra vleze hrdinně všude, i na skalní ostroh nad propastí.

Zasněný pohled v dáli, aneb je potřeba toho ještě tolik prozkoumat.

Krásné útvary v pískovci.

Lýkovec roste nad vulkanity.

Nápis ryze informativní…

Kozí hřbety.

Připraveni na sběr vzorků.

Zápis č.7: Ztracena v překladu

Projektový leden se nese ve znaku příprav konference. Dosud jsme v rámci projektu pořádali hlavně akce v terénu, teď došlo na oficiálnější part.

Kolegové geologové vesměs milují práci v terénu. To jim žádná rokle není moc strmá, žádný kopec moc vysoký a žádné bláto moc hluboké. Nadšeně se rýpou v hlíně, oklepávají svými kladívky každý kámen a s neskrývanou láskou loupou mech ze skal, jen aby viděli, co se skrývá pod ním. Myšlenka konference je až tak neuchvátila, ale když je terén stejně nepřístupný v ledovém objetí zimy, tak prý proč ne.

Ovšem příprava konference je především o nekonečném proudu mailové korespondence. Se svým německým kolegou si během jednoho dne vyměním více e-mailů, než s vlastním mužem za celý měsíc. Ještě že už nepotřebujeme poštovní holuby, nevím, kde bychom je v takovém množství drželi.

Dále pak tu jsou potřeba překlady. A přemlouvání. Každý odborník nebo politik vám předem slíbí hory doly a na vás pak je ho mile, ale neústupně upomínat. A geologové nejsou výjimkou. Ovšem i když konečně dostanete slíbený text, ještě nemáte zcela vyhráno. Jedna jazyková verze v česko-německém projektu jaksi nestačí. Potřebujete překlad.

Pokud snad trpíte mylnou představou, že překladatel se s textem mazlí, hledá ten správný výraz, synonyma, ověřuje, přepisuje a kontroluje, tak realita nemůže být vzdálenější. Především vás tlačí čas. A tlumočnice někde tlumočí. Tak se do toho pustíte sami. První texty si užíváte, než ovšem narazíte na oříšek. Třeba taková Sinngesellschaft. Mezi společností smyslovou a smyslnou je rozdíl, ovšem pro automatickou korekci textu to nemusí být tak zjevné. Tak tedy smysl hledající, uf, tentokrát jste nad strojem zvítězili. Ovšem stačí chvilka nepozornosti a místo laufend (nepřetržitý) napíšete läufig (háravý) a váš německý kolega se tiše směje nad novým pohledem na vývoj krajiny.

Nakonec jsme vše zvládli a já se začínám těšit na konferenci, nebo spíš na to, až tenhle blázinec skončí. A na to, že se zase vydáme do terénu. Já si snad i to kladívko pořídím.

Zápis č.6: Trable s obědem

„I ta nejkratší cesta může být velké dobrodružství“, říkávala moje německá babička Frida. Byla to svérázná figurka, nicméně přežila dvě světové války v Sudetech, tak věděla o čem mluví. Já jsem naivně uvěřila, že když se člověk dobře připraví a vše naplánuje, tak se nemá co zhatit. Počítám, že bábi Frida se někde na obláčku smíchy popadala za břicho.

Když jsme v říjnu připravovali projektový workshop na prosinec, tak padla volba na malebnou obec Hamr na Jezeře. Leží na projektovém území, přímo v našem geoparku a pan starosta nám ochotně zapůjčil krásnou místnost na obecním úřadě, s veškerým vybavením a krásným výhledem na jezero.

Stravování nebude problém, myslela jsem si. Zavolej do hotelu Pacifik, radila kolegyně Lenka znalá místních poměrů. Žádný problém ujistili mne, tedy do konce října, pak zavíráme kvůli rekonstrukci. „Nevadí zavoláme, jinam, můžete mi něco doporučit?“, ptám se naivně. „Ale tady v zimě nic není,“ ujistila mne milá paní …

Během listopadu jsme sehnali výborné přednášející a začínáme se těšit na workshop. Tedy, ještě ten oběd. Ve vedlejší Stráži pod Ralskem je pizzerie, tak si objednáme oběd tam. To je nápad. Žádné nádobí, žádné starosti, a ještě nám to přivezou. Objednáváme vše po telefonu, opět se mi dostane ujištění, že nic není problém. 15 pizz na půl jednou do Hamru, jak si přejete.

Den před workshopem začíná sněžit a mrznout. V prosinci žádný div. Ovšem pro České dráhy velké překvapení. První vlak má zpoždění 5 minut, druhé spojení už 10 a cestou posbírá dalších 5. Nakonec z toho je celkem půl hodina zpoždění. Naštěstí naši báječní projektoví partneři přiložili ruce k dílu a vše se podařilo nachystat včas. Technika chvíli dělá drahoty, ale nakonec se vše rozběhne, všichni lektoři dorazí na místo bez ohledu na sníh a zimu. Všechno klape, jak má.

Do půl jedné. Pizza nikde. Ve tři čtvrtě přijíždí poslíček na babetě, z batohu vytáhne 3 pizzy, řekne že další doveze snad za půl hodiny a zmizí. Jsem v šoku a při následujícím telefonátu z pizzerií ztrácím glanc, jak tomu říká můj muž. „Ona se nám porouchala pec a opravář přijede za hodinu“, dozvídám se. Jenže já mám uprostřed sice malebně zasněžené, nicméně opuštěné samoty 22 hladových geologů! Naléhám, ať okamžitě vymyslí náhradní řešení a hrdina na druhém konci linky mi slibuje usmažit a dodat 20 řízků s hranolkama. Přesvědčuji tedy německého doktora archeologie, že potřebuji změnit program, začít přednášku bez oběda a až přijedou řízky, tak ho přerušíme. Prezentaci odpřednáší celou, když se opět objeví poslíček, tentokrát v autě a vykouzlí 10 pizz a 3 řízky. Pec se zázračně rozběhla a poslíček mizí jak prvotřídní kouzelník. Geologové vše berou s humorem a v družném hovoru sní úplně všechno.

Když po workshopu vracíme klíče starostovi, tak mu vyprávím celou anabázi s obědem. „A proč jste nejedli tady?“ ptá se udiveně. „Za rohem je restaurace.“ Když se proberu z mdlob, tak se vše vysvětlí. Když zavřel hotel, tak začali vařit v pivnici. Jsou chvíle, na které se prostě připravit nelze.

NEWSLETTER 2/2018

Tip pro vás

Cykloprůvodce po zaniklých obcích

Geopark Ralsko vydává nového průvodce, který cyklisty zavede i do málo probádaných míst zaniklých obcí Ralska. Podtitul průvodce „Člověk, který tudy šel, zmizel…“ vyzývá objevování zaniklých míst. V případě Ralska jde však spíše o objevování zmizelého příběhu zaniklých vesnic, po kterých dnes zbyly jen ruiny staveb, ovocné stromy a tesané místnosti do skal. Hlavním cílem průvodce je provést návštěvníka tímto výjimečným krajem, ukázat mu, jak zde lidé dříve žili. Přes 700 let tady bylo trvalé osídlení. Lidé zde hospodařili, bavili se, měli své slavnosti a tradice, v Olšině se například pravidelně konala „Cikánská svatba“, na Zourově mlýně závody ve střelbě, v Křídě se na posvícení pekli „kecané koláče“. V průvodci je podrobně popsáno osm tras. Jeho součástí jsou také dobové nákresy obcí, staré fotografie a přehledná mapa A2. Unikátní fotografie současného stavu spolu s dobovými nákresy obcí napomáhají návštěvníkovi určit místo, kde se nachází. Každý si sám může porovnat, jak vesnice vypadala dříve a jak vypadá dnes. Tištěného průvodce lze zakoupit ve vybraných infocentrech Libereckého kraje a na webu www.visitralsko.com v e-shopu.

NEWSLETTER 2/2018

Ze života projektového manažera

Workshop a trable s obědem

„I ta nejkratší cesta může být velké dobrodružství“, říkávala moje německá babička Frida. Byla to svérázná figurka, nicméně přežila dvě světové války v Sudetech, tak věděla o čem mluví. Já jsem naivně uvěřila, že když se člověk dobře připraví a vše naplánuje, tak se nemá co zhatit. Počítám, že bábi Frida se někde na obláčku smíchy popadala za břicho.

Když jsme v říjnu připravovali projektový workshop na prosinec, tak padla volba na malebnou obec Hamr na Jezeře. Leží na projektovém území, přímo v našem geoparku a pan starosta nám ochotně zapůjčil krásnou místnost na obecním úřadě, s veškerým vybavením a krásným výhledem na jezero.

Stravování nebude problém, myslela jsem si. Zavolej do hotelu Pacifik, radila kolegyně Lenka znalá místních poměrů. Žádný problém ujistili mne, tedy do konce října, pak zavíráme kvůli rekonstrukci. „Nevadí zavoláme, jinam, můžete mi něco doporučit?“, ptám se naivně. „Ale tady v zimě nic není,“ ujistila mne milá paní …

Během listopadu jsme sehnali výborné přednášející a začínáme se těšit na workshop. Tedy, ještě ten oběd. Ve vedlejší Stráži pod Ralskem je pizzerie, tak si objednáme oběd tam. To je nápad. Žádné nádobí, žádné starosti, a ještě nám to přivezou. Objednáváme vše po telefonu, opět se mi dostane ujištění, že nic není problém. 15 pizz na půl jednou do Hamru, jak si přejete.

Den před workshopem začíná sněžit a mrznout. V prosinci žádný div. Ovšem pro České dráhy velké překvapení. První vlak má zpoždění 5 minut, druhé spojení už 10 a cestou posbírá dalších 5. Nakonec z toho je celkem půl hodina zpoždění. Naštěstí naši báječní projektoví partneři přiložili ruce k dílu a vše se podařilo nachystat včas. Technika chvíli dělá drahoty, ale nakonec se vše rozběhne, všichni lektoři dorazí na místo bez ohledu na sníh a zimu. Všechno klape, jak má.

Do půl jedné. Pizza nikde. Ve třičtvrtě přijíždí poslíček na babetě, z batohu vytáhne 3 pizzy, řekne že další doveze snad za půl hodiny a zmizí. Jsem v šoku a při následujícím telefonátu z pizzerií ztrácím glanc, jak tomu říká můj muž. „Ona se nám porouchala pec a opravář přijede za hodinu“, dozvídám se. Jenže já mám uprostřed sice malebně zasněžené, nicméně opuštěné samoty 22 hladových geologů! Naléhám, ať okamžitě vymyslí náhradní řešení a hrdina na druhém konci linky mi slibuje usmažit a dodat 20 řízků s hranolkama. Přesvědčuji tedy německého doktora archeologie, že potřebuji změnit program, začít přednášku bez oběda a až přijedou řízky, tak ho přerušíme. Prezentaci odpřednáší celou, když se opět objeví poslíček, tentokrát v autě a vykouzlí 10 pizz a 3 řízky. Pec se zázračně rozběhla a poslíček mizí jak prvotřídní kouzelník. Geologové vše berou s humorem a v družném hovoru sní úplně všechno.

Když po workshopu vracíme klíče starostovi, tak mu vyprávím celou anabázi s obědem. „A proč jste nejedli tady?“ ptá se udiveně. „Za rohem je restaurace.“ Když se proberu z mdlob, tak se vše vysvětlí. Když zavřel hotel, tak začali vařit v pivnici. Jsou chvíle, na které se prostě připravit nelze.

NEWSLETTER 2/2018

Tip na výlet

Putování za brtnickými ledopády

Lesy jižně od vsi Brtníky skrývají poklad. Ten se však netřpytí zlatou barvou, ale jiskřivě křišťálovou, a vidět ho můžeme jen za příhodných podmínek – v mrazivých dnech či těsně po nich. Řeč je o mnohých ledopádech, které se zde vytvářejí na pískovcových stěnách a poutníkům nabízejí úchvatnou podívanou. Vypravme se za nimi a pokochejme se nekonečnou fantazií architektky přírody.

Na náš výlet se vydáme z malebné podhorské vsi Brtníky, která leží 8 km západně od Rumburku – v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Sem můžeme přijet autobusem (zastávka ,,Staré Křečany, Brtníky, nám.“), vlakem (zastávka ,,Brtníky“ je 0,5 km od našeho výchozího bodu) či autem. To lze zaparkovat v centru vesnice, u turistického rozcestí ,,Brtníky“, které bude také naším výchozím bodem. Hned u rozcestí stojí památník věnovaný obětem 1. světové války a pár desítek metrů západně od rozcestí pak uvidíme památnou lípu malolistou. Od zmiňovaného rozcestí se nyní dáme po zelené turistické značce k jihu. Po 0,5 km mírného stoupání dojdeme k rozcestí ,,Nad Brtníky“. Pokocháme se pěkným kruhovým výhledem – mj. na blízkou čedičovou Vlčí horu (581 m) s rozhlednou a po zelené značce (a zároveň po modrobíle značeném Brtnickém okruhu) budeme pokračovat k jihozápadu. Brzy vstoupíme do lesa a po necelém 1 km chůze doputujeme k rozcestí ,,Šternberk“. Naší pozornosti jistě neunikne kousek od cesty stojící studánka, spíše studna. Je vybudována z pískovcových kvádrů a má krásný klenutý strop. Vchod do ní chrání železná mříž. V místech, kde se nyní nacházíme, byla v roce 1770 zřízena obora a o rok později zde nechal říšský hrabě Franz Wenzel postavit lovecký zámeček. Ten na počest své ženy (rozené hraběnky Šternberkové) pojmenoval Šternberk.

My budeme od bývalého zámečku pokračovat po zelené značce k jihu a vstoupíme do národního parku České Švýcarsko. Po necelém 0,5 km dojdeme k odbočce na Soví vyhlídku. Vydáme-li se po ní, tak po 100 m přijdeme na pískovcový ostroh, ze kterého je pěkný pohled na lesy národního parku. Vrátíme se zpět k odbočce a po Brtnickém okruhu půjdeme dalších 0,5 km. Ocitneme se na křižovatce několika lesních cest, v mapě označené jako ,,Písečná brána“. Neznačená pěšina směřující odtud k východu nás po 200 m dovede k prvnímu z místních ledopádů. Ledopád byl pojmenován ,,Opona“ a v příhodných podmínkách se vytváří v místech výrazného pískovcového převisu. Převis dosahuje výšky cca 10 m a hluboký je až 5 m. Ledopád ,,stékající“ přes tento převis má v ideálních podmínkách podobu ledové záclony – opony. Kromě ledopádu si můžeme povšimnout i zajímavého mikroreliéfu stěn daného především chemickým zvětráváním pískovce. Upoutají nás dobře vyvinuté voštiny. Kromě nich se ve stěně nacházejí i drobné vrtby samotářských včel, pod převisy pak mají své písčité pasti dravé larvy mravkolvů.

Od ledopádu se vrátíme na značenou cestu a budeme po ní pokračovat k jihu. Po 0,5 km dojdeme k odbočce k Brtnickému hrádku. Vydáme-li se k němu, budeme stoupat a klesat mnohými v pískovci tesanými schodišti. Samotný Brtnický hrádek vznikl ve 13. století a do dnešní doby se dochovaly některé vytesané prostory. Od zbytků hrádku se nabízejí pěkné pohledy do okolních lesů Českého Švýcarska. Vrátíme se zpátky na Brtnický okruh a sestoupíme po něm do údolí Vlčího potoka, k rozcestí ,,Vlčí potok – u skály“. Dále se vydáme po cestě proti proudu tohoto potoka – k severu (opustíme tedy zelenou značku). Asi po 250 m budeme míjet ledopád ,,Betlém“, který se vytváří na menším převisu nad Vlčím potokem. Po dalších 150 m můžeme odbočit neznačenou pěšinou vpravo, abychom po 200 m stanuli pod ledopádem ,,Varhany“. Pokud bychom z Brtnického okruhu odbočili vpravo kousek dál, též asi po 200 m spatříme velkou zajímavost – tzv. ,,Velký ledový sloup“. Voda v těchto místech stéká z 10 m vysokého převisu a namrzá na holém kmenu. Je to vskutku překrásná podívaná. Pokud jsme se brtnickými ledopády dostatečně pokochali, po Brtnickém okruhu budeme pokračovat dál. Po 3 km dojdeme zpět k rozcestí ,,Nad Brtníky“ a odtud sejdeme k našemu výchozímu bodu v Brtníkách.

Kdyby nám zbyly ještě síly, můžeme se odtud vypravit po červené značce na blízký Křížový vrch, jehož vrcholové partie zdobí kaple Nejsvětější Trojice z roku 1768 a pěkně opravené kapličky křížové cesty. Ty zde byly vystavěny v letech 1801–1804 a zrekonstruovány v letech 2016–2017.

Náš výlet je u konce. Kraj, který jsme navštívili, je tak trochu krajem zapomenutým. Dříve vysídleným a dodnes trošku smutným. Ovšem přírodu zde mají jedinečnou. V kraji národního parku a dvou chráněných krajinných oblastí… V nejsevernějším kraji naší vlasti.

Text a foto: Dominik Rubáš

Jedna z Brtnických chaloupek

Vlčí hora

Studánka u samoty Šternberk

Fragment ledopádu Opona

Přístupové schodiště k Brtnickému hrádku

Velký ledovcový sloup

Brtnická křížová cesta