Náš projekt se nachýlil ke své poslední části, kromě úžasných objevitelských výprav nás teď čeká, to vše dostat na papír. Tentokrát ale ne do tabulek Monitorovací zprávy, ale do brožury, kterou máme v rámci projektu vydat.
Jenže ouha. Viděli jsme toho tolik, že se na předepsaných 80 stránek nemůžeme vejít. Každý máme jinou představu o tom, co by mělo v brožurce být prezentováno. Každý máme jinou představu o tom, jak by to v brožuře mělo být prezentováno. No prostě došlo na to, že je potřeba i kolegy geology přimět k publikační činnosti.
Myslela jsem si, že když bude venku zima, že to bude lehké, jejich milované horniny přikryje sníh a utlumí jejich touhu toulat se po venku. Jak málo jsem se naučila o geologii. V zimě se v duši geologa probudí geomorfolog. A začne se toulat po venku, neb bez listů na stromech a ideálně se sněžným popraškem se začnou v krajině rýsovat linie krajiny. Běžný člověk se takovou krásou kochá, geomorfolog v liniích vidí pohyby zemských desek, vrásnění, stopy po ledovcích, bývalá koryta dávných řek a kdoví co ještě … Krátce řečeno, má zase důvod toulat se po venku pod rouškou vědy a psát se mu nechce.
Ovšem od toho jsme v projektu my, negeologové, takže neúnavně pořádáme pracovní schůzky, zadáváme úkoly a hrdinně se pereme s jejich výsledky, které od našich představ liší někdy méně, někdy více. Přiznávám, že mě tento nový směr projektu začal bavit. Začíná se nám pod rukama zhmotňovat něco úžasného, konkrétního, hmatatelného. A to i navzdory zvláštní zimě, skoupé na sníh a neochotné spolupracovat.
