Nenápadné, ale nesmírně zajímavé muzeum dobývání žuly v Königshainu jsme navštívili v rámci projektového terénního workshopu za téma žula. Muzejní expozicí nás provedla Anja Köhler, drobná a energická žena, jejíž výklad byl tak podmanivý, že si získala pozornost opravdu všech. Bylo znát, že jí je téma blízké, o těžké práci v kamenolomu vyprávěla, jako by si do muzea odskočila právě že šichty. Požádali jsme jí proto o rozhovor, zajímalo nás, kdo je žena, jejíž vášní je geologie a dávno zavřený kamenolom…
Jak se přijde mladá žena ke geologii, která mi zatím přijde spíše mužským světem?
Už na škole jsem se zajímala o geologii a měla jsem malou sbírku kamenů. I když se musím přiznat, že geologie nebyla mým jediným zájmem, nýbrž jedním z mnoha. Když jsem pak vystudovala muzejnictví, získala jsem místo v doma, v okresu Görlitz, ve Svazu slezsko-hornolužických muzeí. Do tohoto svazku patří Vesnické muzeum Markersdorf, Zemědělské muzeum Reichenbach, Zámek Krobnitz a Muzeum těžby žuly Königshainer Berge. Když pak v roce 2010 šel vedoucí Muzea těžby žuly v Königshainer Berge do důchodu, usoudil můj šéf, že bych byla ideální náhrada. Takže to, že se geologie stala mým hlavním povoláním je částečně dílem náhody. Ale v našem muzeu jde mnohem o víc než jen o geologii samotnou.
Celé muzeum je zařízeno s citem pro detail, můžete nám něco říct o jeho vzniku?
Muzeum těžby žuly v Königshainer Berge založily na přelomu let 1995 a 96 vlastivědný spolek Königshain a zainteresovaní pracovníci lomu. Bylo to doplnění Naučné stezky o přírodě a lomu, která vznikla již v roce 1992. Ze začátku v muzeu nehrála geologie vůbec žádnou roli. Spíše šlo o zpracování žuly, která se v Königshainu těžila mezi roky 1844 a 1975. Díky tomu, že se na vzniku muzea podílelo hodně bývalých pracovníků lomu, muzeum získalo mnoho objektů, ke kterým měli osobní vztah.
Jak obtížné bylo získat exponáty pro muzeum?
Když jsem v roce 2010 muzeum převzala, byla výstava už poměrně zastaralá, protože od založení muzea 1995/96 se nic nezměnilo. Ani výsledky historických výzkumů nebyly nejaktuálnější a nebyly ani zdaleka vyhodnoceny všechny dostupné prameny. Tak jsem se pustila do koncepce nové stálé výstavy z oblasti sociálního života pracovníků lomu. Ta byla otevřena v roce 2012. Při této práci jsem měla tu výhodu, že můj děda sám v Königshainu pracoval v lomu a já tak mnoho pracovníku lomu znala ze svého dětství. Podpořili mne i pomocní pracovníci z muzea, kteří všichni pocházejí z Königshainu a dokázali mi otevřít nejedny dveře. Tou cestou se k nám dostalo i mnoho exponátů, které jsou dnes v muzeu k vidění. Část věcí ležela několik desetiletí na půdách lidí a až díky nové úpravě trvalé výstavy se na ně majitelé rozvzpomněli a přinesli je do muzea ať již ve formě daru nebo jako zápůjčku.
V roce 2013 pak následovala druhá část trvalé expozice, která se věnuje geologii königshainských hor. Tuto část jsme vytvořili ve spolupráci se Senckenbergovým muzeem v Görlitz. Ze Senckenbergova muzea pochází i valná většina vystavených exponátů, protože sami bohužel žádnou geologickou sbírku nevlastníme. Až do roku 2013 to prostě pro muzeum nebylo z hlediska sbírek zajímavé. Trvalá výstava „Geologie hor Königshainu“ se zabývá königshainskou žulou, která existuje ve dvou druzích: modrá a žlutá žula. Vysvětlujeme její vznik a také ukazujeme, jaké žulové horniny se v okolí königshainských hor nacházejí. Všeobecně jsou stále nazývány lužickou žulou, i když se vlastně jedná o granodiorit. Navíc si mohou návštěvníci sami vyzkoušet roli posuzovatele žuly. K dispozici jsou různé lužické granodiority a granity a jen čekají, aby je někdo zkoumal s lupou a určil ten správný druh.
Velké stroje, které jsou k vidění na pozemku a na naučné stezce, původně nepochází z Königshainu, resp. jen jeden nebo dav jsou původní. Tyto stroje jako pily na kámen, jeřáby, výklopné vozíky atd. pocházejí z Demitz-Thumitz případně z Löbau a zbyly po uzavření tamního provozu. Byly určeny ke sešrotování, což tehdejší vedení muzea nechtělo dopustit a převezlo je do Königshainu.
Takže ano, lze říci, že získání exponátů pro muzeum bylo poměrně obtížné. Především když uvážíte, že po uzavření lomů v roce 1975 bylo sešrotováno příp. zlikvidováno všechno, co mělo v Königshainu spojitost s lomem. Ať už se jednalo o stroje nebo dokumenty.
Příběh vašeho dědy mne zaujal, zažila jste do ještě při práci?
Můj děda v lomu pracoval od roku 1955. Pocházel z Laurahütte/ Siemanowice v Horním Slezsku a po dlouhém zajetí v Rusku přišel v polovině padesátých let přes enormní potíže do Königshainu, kde už žil zbytek jeho rodiny. Až do roku 1975 byl v königshainských kamenolomech činný jako štípač a vrtač, tzn. že pracoval u sbíječky. Až do začátku osmdesátých let pak pracoval v lomech v Arnsdorfu. Já jsem se narodila až když byl můj děda již na penzi, takže jsem jeho samotného v lomu už nezažila. Ale o lomech samozřejmě hodně vyprávěl. Moji prarodiče do roku 1994 bydleli v jednom z domů kamenolomu. Podnik míval podnikové byty pro pracovníky lomu. V jednom takovém podnikovém bytě vyrostla má maminka a částečně i já. Byl v bezprostřední blízkosti lomu a tak bylo lámaní kamene vždy nedílnou součástí mého života. Moji prarodiče se přátelili s mnohými dalšími pracovníky lomu a patřili tak stále k „cechu“. Dnes mám velkou radost z každého snímku z kamenolomu, na kterém objevím svého dědečka.
Ukázal vám ještě děda, jak se ručně štípe dlažební kostka? A zkoušela jste to někdy?
Můj děda nepatřil mezi štípače kostek, takže to neuměl ani sám. Vlastně byl vyučený kamnář a práci v lomu vzal proto, že jiná v Königshainu nebyla. Byl tedy vlastně „přeškolený“. Naučit se štípat dlažební kostky není jednoduché, je to jako poslání a v mnoha rodinách se to umění dědilo z generaci na generaci. Já sama jsem zkoušela rozštípnout žulu tolikrát, a přesto vždycky žalostně ztroskotám. Asi to bude tím, že nejsem geolog, nýbrž muzeolog – my věci uchováváme a nerozbíjíme 😉
V životě generací našich předků hrály příroda a také horniny důležitou roli. Zajímá to dnes ještě někoho?
Myslím, že téma přírody a horniny je ještě stále důležité a zajímá se o ně stále více lidí. Ročně máme asi 1 000 až 1 500 návštěvníků, což jsou pro nás velmi příznivá čísla. Máme otevřeno vždy jen od poloviny dubna do konce října. Jezdí k nám také hodně školních tříd, aby zjistili něco do vlastivědných dějinách svého kraje a o těžké práci v kamenolomu. A nejde jen o žáky ze základních škol, ale i studenty středních škol a gymnázií. Ale přijíždějí samozřejmě i dospělí a jsou vždy velmi překvapení, jak dříve vypadala práce. To je na mé práci to nejkrásnější: sledovat, jak se počáteční nezájem mění v zaujatý zájem.
Muzeum dobývání žuly v Königshainu je otevřené od středy do pátku od 10.00 do 14.30 hodin, soboty, neděle a svátky pak od 14.00 do 17.00 hodin.
Adresa muzea:
Schlesisch-Oberlausitzer Museumsverbund gGmbH
Granitabbaumuseum Königshainer Berge
Dorfstraße 163b
02829 Königshain
Korespondenční adresa:
Schlesisch-Oberlausitzer Museumsverbund gGmbH
Elisabethstraße 40
02826 Görlitz
Foto: Pavla Růžičková