Archiv rubriky: Z deníku projektového manažera

 

„Než stěhovat, to je snad lepší vyhořet…“ tvrdila vždycky naše bábinka. My naší projektovou a geoparkovou kancelář stěhovali rádi. Z neútulné a neosobní kancelářské budovy v České Lípě do přízemí domu na hlavní třídě v Mimoni. Blíž Geoparku, blíž k lidem, blíž k přírodě.

Stěhování samotné bylo překvapivě příjemnou a veselou akcí. Hlavně další možností, jak studovat pro mne dosud skoro neznámý druh lidí (mužů) – geologů. Tak předně geolog je praktik, po kapsách má nářadí, a i když má hipsterský plnovous, tak s ním umí zacházet. Rozebírání a stavění regálů z IKEA zvládá bravurně i bez návodu, takže začnete zvažovat přihlášku na Mistrovství ve stavbě regálů Expedit. Pokud geolog tvrdí, že se to tam vejde, tak má pravdu i když nemá metr. Do auta osobního vám geologové vyskládají tolik věcí, že si začnete lámat hlavu, co naložíte do té dodávky, kterou jste si objednali na odpoledne. Dále je geolog druh systematický, zvlášť ten muzejní, vše balí do krabic s rozmyslem a má v tom systém. Sice se u toho mazlí s každým šutrem, ale přesně ví, co kde je. Celkově mne překvapilo, kolik geologických vzorků (tedy kamení), naše skromná kancelář skrývala. Objevovaly se celkem nečekaně na nejrůznějších nepravděpodobných místech a poměr krabic s letáky, kancelářským materiálem a dokumenty a krabic s kamením byl tak 2:1.

Když se v nové kanceláři kromě stěhovacích krabic s dokumenty a neodmyslitelnými kameny začal objevovat i nábytek, ožily naopak projektové kolegyně. Praktická Lenka naprosto jasně věděla, co kde chce a kam jste jí postavili skříň, tam už zůstala. To kolegyně Renata se rozzářila a začala přítomné geology stěhující nábytek po kanceláři dirigovat s urputností Napoleona na bojišti. Když jí elán neopouštěl ani po pátém kompletním přesunu, raději jsme stěhování prohlásili za ukončené. I když podle svitu jejích očí soudím, že bych si neměla na rozmístění nábytku moc zvykat, to ještě nebude všechno. Já mám stůl pod oknem a jsem spokojená. Hlavně jsem si celou dobu hlídala krabici s mými dokumenty a počítačem, protože tam mám i kompletní přípravu další projektové studijní cesty do Česko-saského Švýcarska, na kterou se moc těším. Ale o tom zase příště.

Psát první zprávu od začátku projektu je trošku jako chystat se na první třídní sraz. Hledáme první zápisky, fotografie a neubráníme se vzpomínkám. Jaké byly naše první dojmy.  Že jsme měli i obavy. Kolega z Německa nám připadal takový neuchopitelný, rozevlátý… A pánové z univerzity zase působili tak akademicky. Navíc každý mail bylo třeba nejdřív poslat překladatelce. Dneska je všechno jinak. Co vezme do ruky Jörg, to šlape jak hodinky a místo obávaných sucharů se z univerzitních kolegu vyklubali univerzální parťáci do nepohody. A s novou posilou v tymu rázem němčina není překážkou.

Tak zatímco se v šanonech a vlastně všude v kanceláři kupí hromádky ofocených dokladů, vyrážíme na další workshop do terénu. Přiznám se, že pod tématem „Varianty žuly“ si nějak neumím představit nic moc napínavého. Muzeum těžby žuly mne tak zastihlo nepřipravenou. Čekala jsem nějaké zaprášené nářadí a místo toho nám tam naservírovali lidské osudy. Němý černobílý film ukazuje tvrdou dřinu v kamenolomu bez sentimentu, naopak s hrdostí. A dlažební kostky už ve mě asi napořád budou budit pokoru. Před takovou prezentací geologie nelze než smeknout. Návštěva aktivního kamenolomu je pak třešničkou na dortu. V barevných vestičkách a helmách stojíme pod obrovskou masou žuly jako hejno pestrých permoníků z pohádky. Jörg zapáleně ukazuje na různé žíly a zlomy, tlumočnice Petra statečně drží krok s jeho výkladem a geologové nadšeně oklepávají svými kladívky balvany ležící všude okolo. Přestože sama ještě stále preferuji živou přírodu, začínám chápat jejich nadšeni a zápal pro geologii. A přesvědčeni, ze moje práce a náš projekt má smysl nezkalí ani vzpomínka na všechny ty papíry, které na mne čekají v kanceláři.

Konečně vyrážíme. Po týdnech přípravy. Jen mailů jsme si vyměnili 83. Telefony nepočítám. Všichni jsou ochotní, všichni se těší. Jen jestli všechno vyjde jak má. Cestou nám provází bouřka, ale na místě prvního setkání dorážíme všichni najednou na minutu přesně. I když jede každý z jiného směru. Nadějný začátek. Nikdo nemá navigaci, geolog umí číst mapu. Najít Landesamt se každopádně povedlo. Čeká na nás nesmírně ochotný ředitel místního česko-bavorského geoparku. A přijetí od hejtmana, který slovem i činem místní geopark podporuje. Hovoří o tom, jak geopark funguje, jak získat politickou podporu… Zatímco kolegyně Lenka fascinovaně poslouchá, geologové se začínají vrtět. Už by rádi vyrazili do terénu. Při procházce městem nadšeně zkoumají každý kámen v dlažbě. Obdivujeme informační tabule geoparku. Fotíme si je ze všech stran. To ovšem ještě netušíme, kolik jich ještě uvidíme. Přejezd na další stanoviště. Klukům z TULky zlobí auto. Necháváme ho na místě a okamžitě se přeskupujeme do zbylých vozů. Další zastávka hlubinný vrt. 9 kilometrů pod zem. Tlumočnice se zapotí, geologové září štěstím. Mám podezření, že kdyby to jen trochu šlo, tak se do té šachty nasoukají taky. Jazykové bariéry padají, zůstává nadšení pro věc. Ředitel nás popohání, zpátky do aut a jedeme dál. Musíme prý stihnout výbuch sopky. Kromě mě se tomu nikdo nediví. Do muzea dorážíme na čas, jen se rozkoukáme, vše potemní a začíná sopečná show. Obzvlášť v kombinaci s vedrem, které vládne, to je nezapomenutelný zážitek. Ale bydlet vedle muzea bych nechtěla, ten ohlušující rachot musí být slyšet i ven. Další hodiny zkoumáme místní krásný čedičový útvar a samozřejmě další z dlouhé řady informačních tabulí. Než se po společné večeři rozejdeme do postelí, přijde nás majitelka penzionu informovat, že prý ráno v šest budou obec budit výstřely z děla. Je svátek Božího těla. A následně bude chodit kapela. Dechovka. Ale prý se nemáme bát, u hotelu budou jen bubnovat… Už se nedivím ničemu. Všechno klape, nic není problém, tolik nápadů a informací. Takhle má vypadat spolupráce. Jen se trošku bojím, jestli to zítra všechno stihneme. Ale s takovým budíčkem se určitě nikdo neopozdí. Tak jen sbalím vlaječky a jdu se na to vyspat.