Kameny na hřbitově
Text: Jörg Büchner
Přemýšleli jste někdy nad tím, odkud se berou náhrobky na hřbitovech? Od kameníka, samozřejmě. Jenže surovina pro náhrobky musí být vytěžena někde v kamenolomu z pod povrchu zemského. Dříve, když ještě neexistovala železnice a doprava zboží byla proto mnohem dražší než dnes, používal se ve stavebnictví ve podstatě především materiál z blízkého okolí. Jen králové a bohatá šlechta si mohla dovolit ušlechtilý kámen, částečně dovážený z velkých vzdáleností.
Ovšem když se dnes rozhlédneme po hřbitovech, tak zjistíme, že náhrobky z místních hornin jsou stále vzácnější. Místo toho převládají ruly a žuly z Asie ( Vietnam, Indie a Čína). Rozšířené jsou i gabra a jiné magmatické horniny ze Skandinávie. Z místních hornin převládají takzvané „lužické zelené kameny“ nebo „diabasy“, které byly až do politických změn v roce 1989 rozšířeny v zemím Trojmezí, ale zároveň také v celém severním Německu. Z geologického hlediska se jedná o mikrogabra, která také patří k tmavým magmatickým horninám. Vyleštěné vypadají i tyto horniny velmi ušlechtile a dobře se hodí jako náhrobní kameny. Některé varianty se označují jako „sněhové vločky“, což pramení od větších krystalů živce. Dalším oblíbeným materiálem na náhrobky jsou v regionu žuly z Liberecka a z Krkonoš. Ty získávají po vyleštění teplý barevný odstín, který zvlášť vyniká u růžového až masitě zbarveného živce.
Bez ohledu na původ hornin je hřbitov vždy přímo ukázkovým oknem geologie. Dají se zde vystopovat mnohé různorodé geologické procesy, které stvořily obrovskou rozmanitost hornin.
