Projektový leden se nese ve znaku příprav konference. Dosud jsme v rámci projektu pořádali hlavně akce v terénu, teď došlo na oficiálnější part.
Kolegové geologové vesměs milují práci v terénu. To jim žádná rokle není moc strmá, žádný kopec moc vysoký a žádné bláto moc hluboké. Nadšeně se rýpou v hlíně, oklepávají svými kladívky každý kámen a s neskrývanou láskou loupou mech ze skal, jen aby viděli, co se skrývá pod ním. Myšlenka konference je až tak neuchvátila, ale když je terén stejně nepřístupný v ledovém objetí zimy, tak prý proč ne.
Ovšem příprava konference je především o nekonečném proudu mailové korespondence. Se svým německým kolegou si během jednoho dne vyměním více e-mailů, než s vlastním mužem za celý měsíc. Ještě že už nepotřebujeme poštovní holuby, nevím, kde bychom je v takovém množství drželi.
Dále pak tu jsou potřeba překlady. A přemlouvání. Každý odborník nebo politik vám předem slíbí hory doly a na vás pak je ho mile, ale neústupně upomínat. A geologové nejsou výjimkou. Ovšem i když konečně dostanete slíbený text, ještě nemáte zcela vyhráno. Jedna jazyková verze v česko-německém projektu jaksi nestačí. Potřebujete překlad.
Pokud snad trpíte mylnou představou, že překladatel se s textem mazlí, hledá ten správný výraz, synonyma, ověřuje, přepisuje a kontroluje, tak realita nemůže být vzdálenější. Především vás tlačí čas. A tlumočnice někde tlumočí. Tak se do toho pustíte sami. První texty si užíváte, než ovšem narazíte na oříšek. Třeba taková Sinngesellschaft. Mezi společností smyslovou a smyslnou je rozdíl, ovšem pro automatickou korekci textu to nemusí být tak zjevné. Tak tedy smysl hledající, uf, tentokrát jste nad strojem zvítězili. Ovšem stačí chvilka nepozornosti a místo laufend (nepřetržitý) napíšete läufig (háravý) a váš německý kolega se tiše směje nad novým pohledem na vývoj krajiny.
Nakonec jsme vše zvládli a já se začínám těšit na konferenci, nebo spíš na to, až tenhle blázinec skončí. A na to, že se zase vydáme do terénu. Já si snad i to kladívko pořídím.
