Všechna snaha, papírování a hodiny nad předklady se vyplatily. Dovolím si tvrdit, že naše konference byla úspěšná. Pokud jsem se trošku obávala, že to bude strojené a suché, tak jsem nemohla být dál od pravdy.
Začátek byl pravda o kravatách a německém puntičkářství. Všichni účastníci dostali pečlivě připravené materiály v příslušné jazykové verzi, a ještě jmenovku s logem projektu. Organizátoři dokonce měli jmenovky v jiné barvě (zelené), aby určitě všichni věděli, koho požádat v případě nouze o pomoc. Technika funguje, tlumočníci k nezastavení, úvodní zdravice a přivítání od politiků.
Pak začíná první tematický blok a na stupínek se dere velmi neortodoxní osůbka v divoce batikovaném tričku, kterou jsem původně považovala za studentku, co se sem zatoulala omylem. Onou osůbkou byla samotná šéfka Rady českých geoparků a její prezentace byla stejně originální. A ve stejném duchu pokračovala celá konference. Nevím, jak je možné, že kolem geoparků je tolik zajímavých lidí, ale díky Bohu, nebo přírodě, za ně.
Před pauzou na oběd nás naši němečtí kolegové, ti s jmenovkami v zelené barvě, vyzvali, ať jdeme ven vyfotit hromadné foto u čedičového pilíře. Fotografka již byla připravená v okně a zelení gekoni nás začali štelovat. Teprve pak jsem si všimla, že na dlažbě byl lepící páskou vzorně nalepený obdélník, abychom se vešli do záběru. Tomu říkám bezvadná německá organizace.
Jen mne trochu děsí ten klid a pohoda, jakým náš projektový život zrovna plyne. Protože zkušenost mi říká, že by to mohl být klid před bouří. No uvidíme.
